Zdounky 2011
Po Naší netradiční soutěži jsme dostali neodolatelnou pozvánku k účasti na soutěži u Našich pravidelných návštěvníků, do Zdounek. Po úspěšném víkendu a vyprchání všech omamných látek jsme se v následujícím týdnu pevně domluvili na sestavě a dále potvrdili Naši účast.
Odjezd byl naplánován na pátek 8.července odpoledne, kdy jsme se v sestavě Sobotka J, Kováčik J. ml, Hudec L, Hudec T a Titz M. ml. sešli u požární zbrojnice. Auto bylo velitelem a dalšími pečlivě připraveno jak na útok, tak i na večerní posezení. Nezbývalo než v klidu dokouřit a vyrazit směr Staropramen, kde jsme velitele vyzvedli. Všichni vyfasovali slaměné klobouky staropramen v sexy barvách, balení sodovky na cestu a hurá směr Zdounky. Celá cesta proběhla bez komplikací a střízlivých spolujezdců.
Po příjezdu a obhlídky terénu bylo jasně vidět, že bratři a sestry ze Zdounek jsou na Nás hodně dobře připravení. Plno lidí, nejeden soudek,hodně legrace. Do stanů jsme se vraceli v brzkých ranních hodinách, vyčerpaní ale veselí. Ráno nastalo jedno z nejpříjemnějších probuzení, kdy se jedna členka domáhala láhve rumu, která už dávno nebyla mezi plnými. Tak jsme se postupně s úsměvy na tvářích soukali ze stanů a kolektivně probírali co že se to včera vlastně dělo. Mezitím se kolem Nás začali sjíždět okolní sbory které mimo techniku měly co ukazovat i v řadách ženských družstev.
Po pár hodinách, ranní hygieně, žízni a hladu došlo k zahájení soutěže. Nástup jsme bohužel nestihli tak jsme se museli vmísit do davu. Pravidla byla daná, požární útok 3b tak jak ho známe například z okrskového kola. Naše startovní číslo bylo 4, tak jsme po pár povedených útocích plní napětí přednesli Naše vybavení na plochu pro přípravu, po vyzvání rozhodčího odložili klobouky i s úsměvy a začali jsme všechno precizně chystat tak, jak jsme zvyklí. Výstřel, rána, útok provedený perfektně až na můj totální kolaps u spoje savic, kdy se zakousl závit a ne a ne jít dál, Tohatsu pod plným plynem zkušeného strojníka Kuby skákalo jako na trní a kluci u proudů marně čekali s roztaženýma hadicema na vodu. Výsledný čas 44,23 na levém proudu, 42,99 na pravém. Argument: Nic moc, ale aspoň jsme nastříkali ostatní moc nepotěšil. Uklidili jsme tedy všechny instrumenty a nachystali je pro prezentaci 14ti proudů v podání Našeho Tohatsu, což jsme měli nachystáno pro zlepšení image v případě horšího než druhého místa. Po všech pokusech ostatních mužských, ženských i dětských družstev jsme to teda rozbalili. Proudnic se ujali zástupci několika sborů, stejně tak rozdělovačů a Jirka, zvaný druhý najvyšší, který dovezl k závodu Aldu Foukala, už tlačil vodu coby strojník. Všechno vyšlo podle plánu a pod sprchou 14ti proudů pobíhaly děti i rodiče ze širokého okolí. Výstup měl ohromný úspěch a byl odměněn dlouhým potleskem. Tím jsme uzavřeli soutěž a následoval nástup, kde jsme se stlačenou slzou přijmuli diplom za 14. místo, ale především za účast!
Vše poklizené, následoval relax u auta, všem potřebná hygiena a po strašáku, že kvůli mizivému zájmu o ostatní útoky se večer ruší a jedeme domů, jsme se vydali vstříc Zdounkám hledat místo k obědu (večeři). Podařilo se! Hospoda s příjemnou prázdnou zahrádkou kdesi uprostřed vsi byla jasná volba. (záměrně kryju název pohostinství) Po pár minutách se přiburácel číšník, každý si objednal a po pár cigaretách k Nám zavítal nečekaný návštěvník, potkan, skoro kočka, Tonda. Začali jsme se trochu potit ale vše bylo objednáno a bylo vidět že na cizí je zvyklej, nepohrdl ani jednou hranolkou. Po večeři, tringeltu na granule proti hlodavcům, jsme vyrazili zpět na hřiště, kde bylo na plánu posezení a zhodnocení celé soutěže. Co na tom že jsme tam zůstali sami s domácími, stálo to za to. Hodnotili jsme dlouho do rána, ne-li do úsvitu. Kdo mohl i nemohl se odporoučel do stanu, někteří se rozhodli testovat přízemní mrazíky a ustlali si přímo na cestě, někteří nedošli vůbec.
Ráno bylo překvapivě horší než to minulé, jen naštěstí bez nějakého přehnaného budíku. Po kávě, snídani a ranní rozpravě jsme se rozloučili, děkovali za perfektní víkend a zážitek bez jakékoliv chyby a těžko se odhodlali k odjezdu. Celý zájezd jsme zakončili v Pizzerii na Pile obědem a pár kouskama.
Po odjezdu zůstalo ale plno otázek, ( Která vlídná místní hospodyně nalévala našeho domácího trnkovou? Komu chybí boty? Kdo hodil Lukymu ten klacek pod nohy? Od kdy rostou Svijany pod stromem a kdo byl sakra ten chlap ležící u kurtu?)ale hlavně moc pozitivních zážitků. Příští rok neváhám!
S cenzurou, bez korekce, Michal Titz