Holické kombajn – 5.10.2013
Holické kombajn – 5.10.2013Jak jsme si slibovali, nedostáli jsme svého slova. V letošním roce se náš sbor zúčastnil pouhých dvou soutěží. Okrskové kolo ve Chválkovicích nás po zimě vždy prověří, Holické kombajn spíše uzavírá náš soutěžní rok. Nutno dodat, že tyto soutěže jsou pro nás svým způsobem povinné.
A tak přišel čas na ukončení naší sezony. Organizace soutěžního družstva tentokrát padla na bratra Tomáše Řezníčka. Sešli jsme k této události tedy v počtu osmi členů, a to: Hanzlík I, Langer Vl, Sobotka J, Titz M, Řezníček T, Foukal A, Morbitzer A a nakonec náš věrný velitel Prudký Č, pro kterého byla tato soutěž podle jeho slov derniérou, jelikož v letošním roce s koncem funkčního období zanechává svůj balvan s emblémy VZJ za sebou. Upřímně děkujeme za dobrou práci, Čendo!
K soutěži. Na místo jsme tedy dojeli ve výše zmíněné sestavě. Alda Foukal se na čas uvolnil z práce, pokud by se druhý Alda Morbitzer nestihl ze vzdálené Prahy na soutěž dostavit včas. Naštěstí dorazil tak akorát a tak jsme s vděkem prvního Aldu poslali zpět do práce.
V areálu soutěže teprve vrcholily přípravy. Opět, stejně jako ve Chválkovicích, jsme letos přijeli mezi prvními. Bratři z Holice měli plné ruce práce s montáží letošní novinky, dvoupatrového hliníkového lešení, které pro soutěžící znamenalo nemalý zátěžový rozdíl od minulého roku a místní bratry a sestry posunulo o kousíček blíže k obdobě klání TFA. Zhodnotili jsme jejich snahu, pozdravili se s okolními sbory a šli okouknout, co že to budou bratři letos mít na čepu. S odstupem času, pokud mě paměť neklame, si myslím, že to byla nějaká 11°, snad šerák? J ..každopádně točené nás sblížilo a tak jsme usedli blízko soutěžní tratě, kde jsme se rozdělili do soutěžních dvojic a domlouvali si taktiku. Za nedlouho nás přivítal bratr Spáčil, pozdravil nás a zmizel v objetí s velitelem Čendou.
Ten jen v záklonu stihl prohlásit : ,,Dneska se musím hlídat, tak si dám režnou.“
Trať byla připravena a následovala její prezentace. Soutěžní družstva se rozdělí na 3 dvojice. První dvojice se chopí dvou dvacetilitrových plechových kanystrů plných vody, překoná bariéru, doběhne k lešení, po žebřících zdolá dvoupatrovou věž, ukotví se k jejímu okraji a pokusí se na laně vytáhnout totožné kanystry až na svou úroveň. Záměrně píšu ,,pokusí“, protože v prvním soutěžním kole s touto disciplínou byly nemalé problémy. A nejen s touhle. Předají štafetu druhé dvojici, která má před sebou dvěstěkilovou pneumatiku z nakladače a jejich úkolem není nic jiného, než ji otočit dvakrát směrem vpřed a dvakrát nazpět. Poté následuje smotání jedné hadice B pro každého do úhledného tvaru, aby zapadla do připravené přihrádky. Opět se předává štafeta a poslední borci mají za úkol již tradičně hammer box a bariéru. Letos ovšem kladívkama musí klepnout 40x, ženy 20x. Alespoň byly kladiva tentokrát opravdu pevné, a tak nás nečekala žádná komerční (svařovací) přestávka.
Marně jsem přemýšlel, která z disciplín by pro mě byla nejméně náročná. Nešlo to, každá měla něco do sebe. A tak jsme si s klukama sedli a vylučovací/přesvědčovací metodou se dohodli, kdo s kým a kdo co. První úsek ,,vyhráli“ Laďa s Ivošem, druhý já a Sob a konečně třetí Řezňa s Alešem.
Když započal první soutěžní pokus pod taktovkou místních bratrů, bedlivě jsme pozorovali jejich techniky, protože jsme předpokládali, že trénovali dny a noci, a že mají soutěž ušitou sobě na míru. Opak byl pravdou. Na lešení jim to ještě šlo, ale když přišlo na pneumatiku, nestačili jsme se divit. Dvojice nebyla schopna ji napotřetí ze čtyř potřebných obratů otočit. Začalo nám se Sobem být, jak se říká, ouzko. Nakonec k dílu musela přiložit ruce první, již odběhnutá dvojice, a pneumatiku jim ,,dodělala“. V našich očích to soutěž tak trochu zdiskreditovalo. Domácí družstvo pokus dokončilo s časem kolem čtyř minut. My jsme šli na řadu třetí, a mohli tak pozorovat další zoufalý pokus soutěžícího družstva, jak se snaží poprat s pneumatikou. To nám se Sobem začalo být ještě divněji.
Pořád sem nemohl přijít na to, co na té pneumatice může být tak těžkého. Trval sem na tom, že to pro nás nemůže být žádný problém. Domluvili jsme se, že si po každém obratu dáme pár vteřin pauzu.
Šli jsme na řadu, patřičně nervózní, ale to jsme ostatně vždycky. Laďa s Ivošem to zvládli s bravurou a předvedli svou sílu hlavně při vytahování zátěže do třetího podlaží. Po předání štafety jsme se pustili do té obrovské pryže. Překvapivě jsme si s ní pohazovali jako s pírkem a koutkem oka sledovali protažené obličeje. Sami jsme tomu ještě neuvěřili a už jsme domotávali ,,béčka“ a cpali je do připravených boxů. Tomáš s Aldou svými výkony na hammer boxu a bariéře jen posadili pomyslnou třešinku na dort. Dokonalá symfonie, první místo a čas pár vteřin přes 3 minuty.
Hrdě jsme se plácali po ramenou a helmách, jásali a šli zapít žízeň výborným točeným pivem.
Někdy v té době velitel Čenda přesedlal z režné na vodku, stále pod patronátem Pecy.
Asi jsme mu udělali vážně radost. My jsme ji měli také.
S příchodem druhých pokusů jakoby všichni chytili třetí dech a co nejhůř, téměř nikomu už pneumatika nedělala větší problémy. To nás zaskočilo, odsunuli jsme kelímky s pivem pryč a notně se vyburcovali k druhému pokusu. Žádné přestávky a všechno naplno, chtěli jsme rekord.
Druhé kolo tak proběhlo přesně tak, jak jsme se domluvili, a náš výsledný čas 161,90s se stal ostatním celkům metou pro překonání. Malé mrazení v zádech nám způsobil pouze celek z Bělkovic – Lašťan, který nám dýchal na krk s výsledným časem 174,43s. A tak se šlo slavit.
Pocit vítězství nám byl dlouho cizí, a i když se tak stalo právě v Holici při netradiční soutěži, i tak byl pro nás velmi cenný. Velitel z nás měl očividně radost, zapomněl na svou zásadu že bílá se nemíchá a přešel na naši značku aperitivu. To ještě nevěděl, co ho čeká.
Po doběhnutí všech řádných soutěžních kolektivů totiž následovalo kolo pro velitele a veterány.
V prvních chvílích se tomu bránil a vymlouval se, ale nakonec, když zahlédl Pecu jak se dobývá na lešení, podlehl tlaku davu, nasadil si helmu, opasek a vyrazil na start.
Kombinace destilátů a oslnivé jedenáctky se mu stala osudnou, a tak trať proběhl sice ležérně, ale za to se ctí a grácií, za což si v cíli vysloužil mohutný potlesk, připravenou židli, osušku a jedno čerstvě čepované.
Do vyhlášení jsme si všichni poklábosili s ostatními sbory, se svými známými a už se jen bavili a užívali si. Při vyhlášení jsme převzali hodnotné dary, políbili přítomné gratulantky, potřásli si pravicemi s organizátory a rozprchli se.
Cestou domů, přiznám se, půllitr padl, a po celou dobu panovala veselá nálada. Ve zbrojnici, jsme uložili své obleky na svá místa a rozprchli se každý podle toho, kolik toho ještě mohl snést.
Rád bych touto cestou poděkoval příchozímu starostovi Mirku Nemravovi, který našemu veliteli poskytl sám sebe jako slepeckého psa, a doprovodil ho v pořádku domů.
Byla sobota podvečer, ale to nám bylo celkem jedno.
Zapsal, Michal Titz
Umístění |
SDH |
Čas (s) |
MUŽI |
|
|
1. |
Radíkov |
161,90 |
2. |
Bělkovice - Lašťany |
174,43 |
3. |
Droždín |
200,96 |
4. |
Holice |
200,99 |
5. |
Lošov |
212,83 |
6. |
Černovír |
232,50 |
7. |
Chválkovice |
253,94 |
ŽENY |
|
|
1. |
Drahlov |
162,08 |
2. |
Droždín |
182,49 |
3. |
Holice |
192,54 |